Páchník hnědý (Osmoderma barnabita)

Ochranný status:

Silně ohrožený druh podle vyhlášky č. 395/992 Sb.

Biotopy:

Mrtvé stromy s dutinami a podkorní kapsy se sypkým trouchem.

Živné dřeviny:

Listnaté (výjimečně i jehličnaté) dřeviny, hlavně dub a lípa.

Rozšíření v ČR:

V teplých oblastech jižních Čech, jižní a střední Moravy, v Polabí a Poodří.

Ze života:

Páchníci se vyskytují především v původních pasteveckých lesích se starými osluněnými stromy. Dnes přežívá především ve starých stromech v parcích, alejích, oborách a vrbovnách.  Preferuje osluněné vykotlané stromy s dutinami, ve kterých se vyvíjí larvy často ve střední a horní části kmene. Dutiny nesmí být trvale vystavovány dešti. Dospělci se pohybují v blízkosti rodné dutiny, kterou jen zřídka opouštějí. Páchníci mají především večerní a soumrační aktivitu. Jsou schopni letu, ale jen na krátké vzdálenosti. Při vyrušení brouci vypouštějí sekret, který připomíná vůni juchtoviny (staré vydělávané kůže).  Vývoj larev je několikaletý, nejméně trvá tři roky.

Ohrožení a ochrana

Ohrožení spočívá především v omezenosti biotopů, kde se dnes může páchník vyskytovat. V dnešní době byl vytlačen do již výše zmíněných antropogenních biotopů. Jednotlivé populace jsou oddělené. Protože se nemají šanci setkávat se vzdálenějšími populacemi, jsou náchylné k vymření z vnitřních příčin (genetická příbuznost, nemoci).

Vzácnost druhu je dána především změnou hospodaření v lesích kdy se přestalo pást a lesy se změnily z nízkých a středních na lesy vysokokmené. V lesích rovněž nenajdeme původní skladbu dřevin. Mezi další významné destrukce biotopů přichází v úvahu nevhodné asanace dutin a jejich vypalování. Dnes se ve velkém také kácejí staré stromy v alejích, je tedy nutno kácení zamezit na lokalitách výskytu. Důležitým bodem ochrany je neprovádět holosečnou a intenzivní těžbu v místech výskytu a zanechávat výstavky mrtvých starých stromů s dutinami. Je žádoucí na lokalitách s páchniky a v nejbližším okolí pěstovat stromy v rozvolněnějším zápoji a v případě nedostatku stromů vytvářet dutiny, jinak populace zaniknou.

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis)

Ochranný status:

Ohrožený druh podle vyhlášky č. 395/992 Sb.

Biotopy:

Ve vlhkém trouchu pařezy a kořenů mrtvých stromů pod úrovní země, častěji druhotně v hromadách pilin a kompostech.

Živné dřeviny:

Listnaté dřeviny, především buk a dub.

Rozšíření v ČR:

Na téměř celém území ČR, chybí pouze ve vyloženě chladných oblastech.

Ze života:

S dospělci se setkáme od jara do pozdního léta, za soumraku nebo večer. Mohou přiletět na světlo. Přes den jsou v úkrytech, například v trouchu nebo ve škvírách stromů. Samičky kladou vajíčka do tlejícího dřeva padlých kmenů nebo pařezů listnatých stromů. Nejvíce buků a dubů, často ale můžeme nalézt larvy v hromadách pilin na pilách nebo v kompostech. Larvy jsou velké, zavalité, bílé až nažloutlé, hlava je hnědo-žlutá, dorůstají až 120 mm. Larvy se kuklí a tvoří si kokon.

Kovařík rezavý (Elater ferrugineus)

Ochranný status:

Silně ohrožený druh podle vyhlášky č. 395/992 Sb.

Biotopy:

Mrtvé stromy se sypkým trouchem v dutinách, nutná přítomnost larev páchníků či zlatohlávků.

Živné dřeviny:

Dub, lípa, vrba (zejména hlavaté vrby).

Rozšíření v ČR:

V teplých oblastech jižních Čech, jižní Moravy, a v Polabí.

Ze života:

Vývoj larev převážně v dutinách kmenů nebo silnějších větví starých nebo velmi starých listnatých stromů. Larvy osidlují dno dutin vyplněné drobným trouchem a exkrementy larev brouků, kterými se larvy kovaříka živí. Kovaříci žijí velmi skrytě a mají především soumrační a večerní aktivitu.

Ohrožení a ochrana:

Kovařík rezavý je typickým indikátorem zachovalých přírodě blízkých lesních porostů a starých stromů. Takovýchto lesů je na našem území minimum a druh je často zatlačen do parků, alejí nebo vrboven. Požadavky tohoto druhu na biotop jsou v přímém rozporu se současným moderním lesním hospodařením. Je ohrožen degradací a likvidací starých stromů a přeměnou přirozených lesů na monokulturní stinné porosty.

Hlavním klíčem pro ochranu druhu je kompletní změna lesního hospodaření, ponechávání starých stromů, mrtvého dřeva a torz v lesním prostředí. Dále prosvětlování lesů ve formě kotlíkové seče, lesní pastvy, vhodné je i hospodaření ve formě nízkého a středního lesa.

Krasec olšový (Dicerca alni)

Ochranný status:

Ohrožený druh Červeného seznamu.

Biotopy:

Oslabený nebo odumírající strom.

Živné dřeviny:

Původní olšové porosty podél toků, méně často bříza, jilm a habr.

Rozšíření v ČR:

V jižních Čechách a na Břeclavsku.

Ze života:

S dospělci se setkáme od května do června a to převážně na xerotermních biotopech stepního charakteru s dostatečně starými stromy. Dospělce často spatříme na živných rostlinách, do kterých také kladou vajíčka. Mezi častou živnou rostlinu patří staré olše, které jsou převážnou část dne dobře osluněné. Imaga kladou vajíčka pod kůru kmenů nebo silnějších větví, larvální vývoj trvá přibližně 2 roky. Larvy se kuklí v pozdním létě, potom se líhne dospělec, který zimuje pod kůrou, takže se takto dají najít i dospělci během zimy. Výletové otvory jsou pak většinou z jižní, osluněné strany.

Roháček kozlík (Dorcus parallelipipedus)

Ochranný status:

Tento druh nemá žádný ochranný status. Roháček je však vlajkovým druhem – jeho přítomnost indikuje biologicky cenný strom, kde mohou žít méně nápadné ohrožené druhy.

Biotopy:

Rozpadající se ztrouchnivělé dřevo mrtvých stromů.

Živné dřeviny:

Listnaté dřeviny, především buk a dub.

Rozšíření v ČR:

Na celém území v zachovalých, především bukových lesích, i v nelesní zeleni.

Ze života:

Roháčky nalézáme v listnatých lesích, parcích a dokonce v alejích uprostřed měst od konce dubna do srpna. Mají jak denní, tak noční aktivitu. Často přelézají přes cesty nebo se sluní na kůře. Živí se mízou listnáčů, kterou olizují, ale mohou se živit i listy. Nenapadá zdravé stromy, často na odumírajících nebo padlých jedincích.