Stromy samy o sobě v podstatě žádné ošetření nevyžadují. Každý řez je zásahem do jejich přirozených procesů. Ponechat stromy samovolnému vývoji lze ale jen v místech s minimálním přístupem lidí. V urbanizovaném prostředí je potřeba sladit potřeby lidí i stromů a zajistit provozní bezpečnost. Navržené zásahy musí stabilizovat strom a zároveň respektovat jeho fyziologické funkce i potřeby souvztažných organismů. Hlavním cílem je prodloužení života stromu a zajištění provozní bezpečnosti v jeho okolí. Každý starý strom vyžaduje individuální přístup.

Specifika v ošetřování starých stromů:

strom je nutné posuzovat jako složitý ekosystém

  • přítomnost stabilních odumírajících i suchých větví je žádoucí, tvoří vhodné niky pro různé druhy organismů (nutné zohlednění materiálových vlastností dřeva konkrétního druhu)
  • v případě potřeby stabilizace starého stromu se má těžiště stromu postupně v několika fázích snižovat (tzv. obvodová redukce koruny)
  • zásahy musí podporovat sekundární obrost ve spodních partiích koruny
  • při odlehčování nestabilních částí je možné napodobit přirozený zlom větve
  • ošetření není nikdy jednorázovou záležitostí, zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku a ke stromu se pravidelně vracet

Z výše popsaných principů vychází tzv. „přírodě blízký“ typ řezu, který plně respektuje životní pochody starých stromů a na ně vázaných organismů.

Nesprávné technologie:

  • odstraňování sekundárního obrostu (výmladků) ve spodní partii koruny a další chyby, které vedou ke zvyšování těžiště koruny
  • neopodstatněně silná redukce (někdy až dekapitace koruny), zásah by nikdy neměl výrazně poškodit přirozený habitus (vzhled) dřeviny.
  • aplikace metod tzv. stromové chirurgie – asanace dutin, konzervační techniky a zátěry ran, vyzdívání či betonování dutin, jejich zastřešování a budování různých podpůrných konstrukcí zamezujících poklesu spodních větví na zem a jejich možnému zahřížení (zakořenění).

Torza

Pokud strom představuje riziko pro bezpečnost, není vždy nezbytné ho rovnou pokácet. Někdy stačí vhodné ořezání, které sníží jeho těžiště. V poslední době se začínají prosazovat i jiné alternativy úplného skácení, především ponechání stromového torza či vysokého pařezu (cca 1 – 2 m). V ideálním případě můžeme ponechat na torzu alespoň jednu větší větev, která podpoří jeho regeneraci. Některé stromy, např. topoly, lípy nebo jírovce, však mohou rychle regenerovat i bez ponechané větve a brzy vytvářejí novou, menší korunu.

Při posuzování kácení nebo ořezu nebezpečného stromu samozřejmě musíme brát v první řadě v úvahu bezpečnostní hledisko. Výhodou torz a vysokých pařezů je, že míra ohrožení okolí se v jejich případě snižuje na minimum a některé vzácné druhy hmyzu v nich mohou přežívat velmi dlouho.